Tereza
Moje pacientka Tereza přišla na první terapii pro intenzivní bolest v zádech. Objevovala se hlavně, pokud nosila delší dobu svojí 3letou holčičku. Kromě ní měla ještě 7měsíčního chlapečka. Na nic jiného si nestěžovala, jen na tu bolest.
Terezu jsem vyšetřila, naučila jsem jí aktivně si stoupnout a můj oblíbený cvik „zapínání zipu“. Se zády jsme na první terapii vůbec nic nedělaly.
Diastáza
Přestože Tereza nedostala žádné uvolňovací cviky, na kontrole za 2 týdny byl její stav, jak sama řekla „minimálně o 40 % lepší“, záda ji už tolik nebolela.
Jak je to možné? Protože Tereza měla diastázu, neboli rozestup břišních svalů. Diastázu vidíme u žen po porodu, ale i u nerodiček, stejně jako mohou mít diastázu i muži. Jedná se roztažení vazivového pruhu, do kterého se upínají naše břišní svaly. V literatuře se pro určení diagnózy stanovuje roztažení této linie mezi 15 – 25 mm, já ve své praxi využívám hodnotu 20 mm.
Diastázu můžete vidět na obrázku vlevo, běžný stav vpravo.
Na šířce nezáleží
Samotná hodnota rozestupu ale není tak důležitá jako to, jak umí žena pracovat se svými břišními svaly. I malý rozestup (Tereza měla v nejširším místě 25 mm), může udělat velkou neplechu, pokud je aktivita břišních svalů asymetrická. Samozřejmě, někdo s velkým rozestupem může mít i velké obtíže, ale rozhodně to nemůžeme automaticky předpokládat.
Diastáza v těhotenství
Chtěla bych vás uklidnit, diastáza k těhotenství patří a u většiny žen se spontánně stáhne do 6 měsíců po porodu. V těhotenství tedy není důležité, zda máte diastáza, nýbrž – a teď se opakuji, zda je funkční bříško. I v těhotenství můžeme s břišními svaly pracovat, někdy je vhodné bříšku poskytnout i zevní oporu (pomocí funkčního tejpu nebo šátku). Po porodu pak zavinování bříška může pomoci s rychlejší regenerací.
Na skok k Tereze
Teď tedy víme, že Tereza měla sice malou diastázu, ale její bříško nemělo optimální aktivitu. Po jejím navrácení, formou aktivního stoje a aktivního cvičení se začal zlepšovat stav celého hlubokého stabilizačního systému (core) a bolest začala mizet.
Jak se diastáza měří
V zásadě třemi způsoby: prsty, šuplerou a ultrazvukem. Ultrazvuk je nejpřesnější a obvykle nejhůře dostupný. Nejméně přesné jsou prsty, ale má je každý (skoro).
Jak na měření doma?
Lepší je si k tomu vzít pomocníka. Vy si lehnete na záda, pokrčíte nohy a budete zdvihat hlavu, zatímco druhý člověk vás bude osahávat na břiše ve střední čáře, a to ve 4 bodech:
- těsně pod koncem hrudní kosti
- 3 prsty na d pupíkem
- v pupíku
- 3 prsty pod pupíkem
Snaží se nahmatat určitou propadlinu a změřit její šířku.
Rozloučení s Terezou a zatahování zipu
Práce s Terezou neskončila po 14 dnech, naučila jsem jí další cviky, ukázala jí, jak může podpořit bříško šátkem, aby nepřetěžovala přímé břišní svaly a naučila jsem jí i jak si ulevit v případě, že by se bolest znovu objevila. Po 4 měsících (v nichž proběhlo 6 návštěv) byla Tereza zcela bez bolesti a diastáza se stáhla na krásných 8 mm (měřeno šuplerou).
A zatažení zipu?
Stoupněte si do aktivního stoje (viz video) a představte si, že chcete vaše břicho zapnout, jako kdyby bylo na zip. Začněte u stydké spony a pokračujte až k hrudní kosti. Bříško nevtahujte! Pocit je spíš takový, že se zvedá vzhůru a trošku zužuje. Nezapomeňte dýchat! A v neposlední řadě: nehledejte velké pohyby. I pouhá myšlenka, bez viditelného pohybu vede k aktivitě břišních svalů.
Moje pacientka se samozřejmě nejmenovala Tereza a i ostatní údaje jsem upravila tak, aby nemohla být nijak identifikována. Co ale sedí, jsou poměry zlepšení a změn v diastáze.
Informace uvedené v tomto článku nejsou a nemohou sloužit jako náhrada konzultace s fyzioterapeutem nebo lékařem. Prosím, nepoužívejte tento článek ke stanovení Vašeho zdravotního stavu a jako návod pro léčbu Vašich obtíží. Ve všech případech týkajících se Vašeho zdraví se poraďte se svým fyzioterapeutem nebo lékařem.
